Naše současná společnost směřuje často k cestám, které nejsou zrovna ideální, a mnoho lidí si již uvědomuje, že západní společnost trpí vážnými problémy. Stále více lidí si uvědomuje, že je nutné začít dělat věci jinak, a já se cítím být jedním z nich. Chci svými znalostmi, dovednostmi a energií přispět ke zlepšení současné situace, zejména pokud jde o děti.
Většinu svého dětství jsem strávil před rokem 1989, kdy podmínky pro osobnostní rozvoj nebyly tak obtížné jako dnes. Nemusel jsem čelit lavině televizních kanálů ani nepřetržitému informačnímu toku z mobilních telefonů a sociálních sítí. Dnes děti čelí neustálému tlaku z virtuálního světa. Mnozí sice sdílejí, co právě dělají, ale už jim často chybí schopnost skutečně komunikovat a domluvit se na společné aktivitě v reálném světě. Virtuální komunikace ovládá jejich životy a s realitou má stále méně společného.
Ve srovnání s mým dětstvím děti dnes podléhají mnohem většímu množství reklam a podprahovým sdělením. Dnešní děti jsou doslova zaplaveny informacemi a stimulací, jejichž cílem je získat jejich pozornost. Mají před sebou obtížné rozhodování: hrát videohry, sledovat televizi, nebo jít ven a hrát si s kamarády, což by přirozeně přispělo k jejich rozvoji. A když už se některému dítěti podaří překonat nástrahy digitální zábavy a vyjde ven, často nenajde nikoho, s kým by si mohlo hrát.
Tento fenomén se projevuje i ve školách. Děti dnes často nedokážou provést ani základní pohybové dovednosti, jako je kotoul. Nedostatek pohybu a dlouhodobé sezení v nezdravých pozicích vedou k tomu, že jim chybí síla a pružnost. Pedagogové se tak mnohdy bojí zařazovat náročnější pohybové aktivity, které byly ještě před 30 lety považovány za běžné. Často jim nezbývá než doufat, že se budou alespoň trochu hýbat, aniž by se zranily.
Správný pohybový rozvoj dětí by mohl být integrován do školního systému, ale zdá se, že to není v zájmu těch, kdo mají moc rozhodovat. Farmaceutický průmysl by totiž těžko profitoval ze zdravých lidí, jak se říká: „Ve zdravém těle zdravý duch“. A to by pravděpodobně znamenalo menší prodej psychofarmak. Závěrem lze říct, že děti dnešní společnosti čelí výzvám, které jsme si před pár desítkami let ani nedovedli představit. Na nás dospělých je, abychom hledali způsoby, jak je vést zpět k přirozenému rozvoji a pomohli jim orientovat se v tomto složitém světě.
